Středoevropští bioetici diskutovali o sexuální výchově

Vídeňský Simmering hostil o víkendu 23.-25. října 9. setkání Středovevropských bioetiků (Bioethics in Cetnral Europe). Jeho tématem tentokrát byly "Etické aspekty sexuální pedagogiky v dětství". Setkání navazovalo na "letní školu", kterou ve Vídni pořádala předsedkyně sdružení prof. Sigrid Müller. Díky tomu se přednášek mohli zúčastnit nejen zkušení odborníci, ale i studenti ze střední Evropy.

První večer přednášel Karlheins Valtl z Institutu pro sexuální pedagogiku v Dortmundu o aktuálních koncepcích sexuální pedagogiky počínaje těmi, které se omezují jen na doporučení počkat se sexuální aktivitou do manželství, přes programy zařazující poučení o nechtěném těhotenství a pohlavně přenosných chorobách až po ty, které se snaží pěstovat pozitivní vztah k vlastnímu tělu.

V sobotu na setkání vystoupil mnichovský psycholog a morální teolog Jochen Sautermeister s příspěvkem o psychosexuálním vývoji dítěte před pubertou. Přednáškový blok zakončil Olaf Kapella z Rakouského institutu pro výzkum rodiny. Představil evropské vize sociální pedagogiky podle standardů Světové zdravotnické organizace, na jejichž přípravě se sám podílel.

V sobotu odpoledne pokračoval program moderovanou diskusí. Při ní se ukázalo, jak je situace v jednotlivých zemích rozdílná. Diskutovalo se o genderu, hodnotách v sexuální výchově, její preventivní roli i o tom, jak by měla vypadat církevní sexuální výchova. Diskuse vedla ke shodě, že nepotřebujeme církevní, ale obecně lidskou sexuální výchovu.

Setkání se zúčastnili bioetici z Rakouska, zemí visegrádské skupiny, Rumunska, Slovinska a Chorvatska. Přestože tak byla zastoupena jen malá část Evropy, ukázalo se, jak je situace v jednotlivých zemích rozmanitá. Někde je potřeba sexuální výchovu odtabuizovat (či dokonce oddémonizovat), jinde již probíhá a je potřeba vyjasnit její hodnoty, aby nezůstávala jen u technického pohledu, ale zasazovala sexualitu do celku lidského života včetně mezilidských vztahů a lásky.